9. duben – 7. červen 2026
KodlContemporary

Timeline vychází z ilustrací Františka Kupky k dílu L’Homme et la Terre (Člověk a Země) Élisée Recluse z roku 1905. Kupkovy kresby, vytvořené pro rozsáhlou geografickou studii lidstva a jeho vztahu k planetě, se stávají historickým středem výstavy, která propojuje čtrnáct mezinárodních současných umělců napříč generacemi a médii.

Pro Recluse nebylo možné geografii oddělit od lidských dějin. Zemi chápal jako živý systém formovaný geologickými, biologickými, společenskými a politickými silami a lidské společnosti jako jeho součást. Kupka s ním sdílel zájem o formy, které dokážou zviditelnit jinak neviditelné vztahy a převést přírodní struktury, pohyb a systémy poznání do obrazu.

Timeline se k tomuto setkání vrací z perspektivy současnosti. V době, kdy klimatická změna stále zřetelněji propojuje planetární procesy s politickým a kulturním životem, se výstava ptá, jak může umění pracovat s měřítky času a prostoru, která přesahují individuální lidskou zkušenost.

Výstava se rozvíjí kolem čtyř propojených pojmů: relačního prostoru, hlubokého času, totalizace a obnovené animistické citlivosti. Relační prostor chápe svět nikoli jako soubor izolovaných objektů, ale jako pole vzájemně působících činitelů. Hluboký čas rozšiřuje perspektivu za hranice lidské chronologie směrem ke geologickým, biologickým a kosmickým cyklům. Totalizace označuje touhu syntetizovat stále komplexnější systémy informací, zatímco animismus znovu promýšlí schopnost jednání tradičně upíranou krajinám, organismům a hmotě.

Díla Alexe Červeného, Biancy Argimón, Renauda Auguste-Dormeuila, Romaina Berniniho, Caroline Corbasson, Patricka Van Caeckenbergha, Bharti Kher, Verna Dawsona, Patricie Domínguez, Katji Novitskové, Marguerite Humeau, Charlese Averyho, Suzanne Treister a Jury Shusta rozvíjejí tato témata prostřednictvím různých forem spekulace, pozorování a obrazotvornosti.

Timeline nevytváří lineární chronologii, ale přistupuje k času jako k síti překrývajících se transformací. Spolupráce Kupky a Recluse z počátku 20. století se stává bodem, z něhož lze současně sledovat historické, planetární a spekulativní časovosti a propojovat dějiny obrazů s proměňujícími se představami o tom, co znamená obývat Zemi.