Between Worlds
Zpět na Výstavy
4. září – 1. listopad 2026
Praha, KodlContemporary
Between Worlds propojuje tvorbu Bertozzi & Casoni, Carolein Smit a Bouke de Vriese prostřednictvím společného média keramiky. Výstava přistupuje k hlíně nejen jako k materiálu, ale jako k látce historicky spojené s proměnou: formované rukou, transformované ohněm a pohybující se mezi křehkostí a trvalostí. Keramika se tak stává východiskem pro úvahy o alchymii, smrtelnosti, destrukci a možnosti obnovy.
Vztah keramiky a alchymie prochází výstavou jako materiální i symbolická struktura. Obě oblasti jsou založeny na procesech, během nichž je hmota vystavena žáru a proměně, jejíž konečný výsledek nelze zcela oddělit od náhody. Vystavená díla tuto historii propojují s motivy vanitas, mytologií, náboženskou ikonografií a současnou materiální kulturou.
Bertozzi & Casoni využívají technickou virtuozitu keramiky k reprodukci předmětů spojených se spotřebou, rozkladem a každodenností. Odhozené objekty, organické zbytky a známé komodity proměňují v detailně propracovaná sochařská zátiší. Tradice vanitas a memento mori se zde setkává se současným „eposem odpadu“ a stírá hranici mezi vzácným a bezcenným, svůdným a rozkládajícím se.
Carolein Smit vytváří keramický svět obývaný lidskými figurami, kostrami, zvířaty a hybridními bytostmi. Její práce čerpá ze středověkých bestiářů, náboženských obrazů, folkloru a klasické mytologie. Technická jemnost se v nich propojuje s groteskností a krása s neklidem; těla zůstávají zranitelná vůči proměně, poranění i rozkladu.
Bouke de Vries naopak vychází přímo z destrukce. Jako původně vyškolený restaurátor keramiky pracuje s rozbitými historickými objekty, avšak odmítá tradiční logiku restaurování. Praskliny a fragmenty neskrývá, ale zviditelňuje a skládá do nových sochařských kompozic. Poškození se tak stává podmínkou, díky níž může předmět získat další historii.
Proměna má napříč výstavou podobu akumulace, metamorfózy, rozbití i rekonstrukce. Keramika v sobě nese stopy všech těchto procesů. Between Worlds ji situuje mezi objekt a ruinu, materiál a symbol a destrukci chápe nikoli pouze jako konečný stav, ale jako podmínku, z níž mohou vznikat nové formy.