Between Worlds

Výstava Between Worlds propojuje dva světy, které se na první pohled mohou zdát vzdálené, avšak sdílejí hluboké historické a symbolické základy: keramiku a alchymii. Projekt představuje díla italské dvojice Bertozzi & Casoni, Bouke de Vriese a Carolein Smit, jejichž tvorba ukazuje schopnost keramiky otevírat mytologická, folklorní i současná témata. Výstava vybízí k zamyšlení nad tím, jak historické představy o proměně hmoty nadále rezonují v současném umění a jak keramika i dnes dokáže nést symbolické, experimentální a duchovní významy.

 

Bertozzi & Casoni

V roce 1980 založili italští umělci Giampaolo Bertozzi (nar. 1957) a Stefano Dal Monte Casoni (1961–2023) v Imole společnost Bertozzi & Casoni Srl. Jejich dialog s významnými uměleckými tradicemi se začal rozvíjet již během studií na uměleckém institutu ve Faenze. Právě v tomto období se rovněž zrodil jejich zájem o experimentování se sochařstvím, přičemž keramika jim nabízela možnost vytvářet sochy v barvě.

Jejich nejranější práce měly komorní rozměry a byly vytvořeny z precizně zpracované polychromované majoliky. V letech 1985 až 1989 spolupracovali s Cooperativa Ceramica di Imola jako výzkumní pracovníci jejího Centra pro výzkum a experimentování v oblasti keramiky. Toto období vyvrcholilo dvěma významnými projekty: Tama New Town v Tokiu v roce 1989 a Say It with Flowers, rozsáhlým panelem instalovaným na vnější stěně všeobecné nemocnice v Imole.

Na počátku 90. let se jejich tvorba posunula do konceptuálnější a radikálnější polohy. Tento vývoj vyústil v řadu významných děl, mezi něž patří Bosco Sacro (Posvátný háj) z roku 1993 a Scegli il Paradiso (Zvol si ráj) z roku 1997. Na konci desetiletí opustili barevnou majoliku a začali pracovat výhradně s průmyslovými materiály a technologiemi, přičemž malířskou virtuozitu nahradili objektivnějším pojetím zvolených námětů. Jejich zaměření na ikonografická témata sahající od vanitas po memento mori přineslo zásadní proměnu jejich tvorby a otevřelo sérii „úvah o současnosti“, v nichž se „epos odpadu“ stal zároveň symbolem lidské existence i oslavou pomíjivosti a obnovy.

 

Carolein Smit

Nizozemská umělkyně Carolein Smit (nar. 1960) studovala na Sint Joost Academy of Art v nizozemské Bredě. Původně se věnovala litografii se specializací na kresbu. V roce 1996 se stala rezidenční umělkyní v European Ceramic Work Centre v nizozemském ’s-Hertogenboschi a následně získala prestižní cenu Keranova Prize.

Během tří desetiletí od svého prvního tvůrčího setkání s hlínou Smit zkoumá schopnost tohoto média překračovat hranice a vytvořila řadu působivých figurativních soch. Ve svých dílech se s nadsázkou a satirou vztahuje k tak rozmanitým tématům, jako jsou klasická mytologie, náboženská ikonografie či folklorní příběhy. Prostřednictvím vysoce imaginativních zobrazení kostlivců, magických zvířat a mytologických bytostí nově interpretuje rozporuplný vztah mezi krásou a smrtelností, a to jak v dějinách umění, tak v současné západní kultuře.

Tvorba Carolein Smit, charakteristická estetikou propojující groteskní se vznešeným, zkoumá křehkost, rozklad a pomíjivost a často odkazuje k ikonografii vanitas 17. století. Její antropomorfní figury přenášejí diváka do světa rozprostírajícího se kdesi mezi mytologií a středověkými bestiáři, kde se půvabné prolíná se zlověstným. Její díla tak získávají téměř sakrální rozměr a připomínají křehkost a hloubku gotického umění.

 

Bouke de Vries

Nizozemský umělec Bouke de Vries (nar. 1960), který v současnosti žije a pracuje v Londýně, studoval na počátku 80. let textilní design na Design Academy Eindhoven a Central Saint Martins v Londýně. Po spolupráci s Johnem Gallianem, Stephenem Jonesem a Zandrou Rhodes změnil profesní směřování a vystudoval konzervování a restaurování keramiky na West Dean College v britském Sussexu. V roce 2009 se začal naplno věnovat vlastní umělecké tvorbě.

Jeho restaurátorské dovednosti mu umožňují vdechovat nový život keramickým předmětům poškozeným nehodou. Svou tvorbu charakterizuje pojmem „krása destrukce“. Namísto rekonstrukce rozbitých nádob je dekonstruuje a vkládá do nich nové významy a příběhy. Jeho sochy, zátiší a instalace spojují výrazný vizuální účinek s konceptuální hloubkou. Ať už precizně proměňuje rozbité talíře a čajové konvice, včetně starověkých čínských artefaktů z období dynastie Tchang, nebo vzácný míšeňský jídelní servis, de Vries oslavuje křehkost, proměnu a krásu nedokonalosti.

Jeho dosud nejpropracovanější instalací je monumentální War & Pieces z roku 2012, současná reinterpretace banketního stolu 18. století. Dílo, vytvořené z tisíců fragmentů bílého porcelánu a uspořádané do sedmi sochařských tableaux, zobrazuje římská božstva války, Marta a Minervu, v nelítostném souboji. Uprostřed této monumentální scény se tyčí bílý porcelánový atomový hřib, na jehož vrcholu stojí plačící anděl. Vedle války, chaosu a agrese však instalace obsahuje také humor a krásu a satirickým i kritickým způsobem narušuje autoritu klasických symbolů.