Lukáš Novák

Lukáš Novák (1987) patří k výrazným osobnostem současné generace umělců, kteří rozvíjejí médium skla v kontextu současného umění. Ve své tvorbě vychází z tradice severočeského sklářství, kterou posouvá směrem k aktuálním otázkám vizuality, identity, materiální kultury a samotné podstaty uměleckého objektu. Jeho práce se pohybuje na pomezí současného umění a materiálového výzkumu, přičemž sklo není chápáno jako dekorativní či funkční prvek, ale jako autonomní médium nesoucí význam, paměť a čas.

Novák pracuje primárně s optickým sklem, které využívá k vytváření situací oscilujících mezi formální precizností, optickou iluzí a vizuální mystifikací. Charakteristická je pro něj vysoká míra redukce a technické preciznosti, v níž se náročnost práce s materiálem proměňuje v koncentrovanou vizuální zkušenost. Jeho objekty balancují mezi fyzickou přítomností a téměř imateriálním optickým efektem, mezi formou a obsahem, mezi hmotou a mentální projekcí.

Po absolvování pražské UMPRUM se jeho tvorba začala soustředit na autonomní práci s objektem, světlem a materiálem. Prostřednictvím skla zkoumá hranice vnímání i samotného média a využívá tradiční sklářské technologie jako nástroj pro současnou uměleckou výpověď. Jeho práce propojuje precizní řemeslo s konceptuálním přístupem, materiálovým experimentem a poetickou citlivostí.

Významným tématem Novákovy tvorby je světlo, optika a schopnost materiálu vytvářet nejistotu mezi realitou a iluzí. Objekty často působí jako vizuální situace na hranici fyzické přítomnosti a optického klamu, čímž otevírají otázky týkající se perception, paměti, času a lidské zkušenosti. Zároveň usiluje o redefinici českého autorského skla v mezinárodním kontextu současného umění.

Jeho díla byla prezentována na řadě mezinárodních výstav a jsou součástí soukromých sbírek v Česku i zahraničí, mimo jiné také ve sbírce Kunstgewerbemuseum Dresden. V roce 2025 získal objekt Pretty Mirage ocenění ARTERÍA v rámci The Venice Glass Week.