Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová

Sklářská tvorba Jaroslavy Brychtové (*1924 †2020) a Stanislava Libenského (*1921– † 2002) představuje jednu z nejvýraznějších kapitol českého i světového moderního skla. Jejich práce zásadně změnila způsob, jakým je možné chápat sklo jako svébytný sochařský a architektonický materiál. Společně vytvořili komplexní umělecký jazyk založený na technologických a optických vlastnostech skla, pomalém proudění materiálu, kompaktní tvarové redukci a promyšlené práci s vnitřním prostorem hmoty. Jejich plastiky, reliéfy a architektonické realizace jsou propojením technické virtuozity a duchovního rozměru. Symbolicky pak nabízejí meditativní zkušenost světla, v níž se abstraktní tvar stává nositelem tiché, ale hluboké existenciální výpovědi.

Tvorba Brychtové a Libenského zahrnuje stovky sochařských objektů a desítky architektonických realizací, které zásadně ovlivnily vývoj světového skla druhé poloviny 20. století. Jejich díla jsou dnes zastoupena v nejvýznamnějších sbírkách, mimo jiné v Corning Museum of Glass, Victoria & Albert Museum, Metropolitan Museum of Art či v řadě evropských i amerických institucí. Jejich odkaz představuje syntézu řemesla, technologické inovace, sochařské vize a jedinečného dialogu mezi světlem a hmotou, který nemá v mezinárodním kontextu obdoby.