Pavlína Kvita

Pavlína Kvita (1988), absolventka sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění, ve svém uměleckém projevu balancuje na rozhraní mezi organickou a chladně technicistní formou, její dílo je určitou kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. Jako by se zde pradávné setkávalo s naprosto současným. Důležitou součástí soch je princip pohybu a možnosti jeho transformace. To se odráží nejen v aktuální tvorbě, ve které autorka jako materiálu využívá především betonu a acrystalu, ale také ve starších dílech, kdy se zabývala suburbánní krajinou v podobě satelitních zástaveb vznikajících na okrajích velkých měst, tedy určitou formou post–krajin. V těchto neživých strukturách je pocit nestálosti a přeměny přítomen podobně jako v živoucích mírně futuristických bytostech, bezhlavých torzech a organických stvořeních. V sochách se zároveň vždy odráží přítomnost čtyř základních elementů – ohně, vody, země a vzduchu, stejně jako citlivá práce s dualitou zrození a naděje, zániku a smrti. Na pozadí osobních zkušeností se jedná o neustálé hledání stability v životě, o jisté vnitřní zkoumání věcí a archetypů, které sice existují od nepaměti, ale zároveň jsou stále aktuální. Pavlína Kvita se účastnila řady výstav a přehlídek výtvarného umění v Čechách i v zahraničí. Prezentovala se mimo jiné v Belgii, Miláně či Miami a pravidelně vystavuje na společných i samostatných domácích výstavách, například Stance & Rhythm v AXA Showcase v Praze (2024) či Anima v Cifra Gallery v Doubici (2021).