Silence of the Mole: 61. bienále v Benátkách

Silence of the Mole je výstavní projekt pro Český a slovenský pavilon na 61. bienále v Benátkách, který propojuje tvorbu Jakuba Jansy a slovenské umělecké dvojice Selmeci Kocka Jusko. Prostřednictvím filmu, sochy, zvuku a instalace projekt zkoumá vztah kulturní reprezentace, institucionálních struktur a mechanismů měkké moci, které se mohou skrývat za zdánlivě známými obrazy a příběhy.

V centru Jansovy části projektu stojí film Silence of the Mole, jehož protagonistou je pan M., stárnoucí performer, který celý život ztělesňuje oblíbenou dětskou postavu Krtečka. Komunikuje pomocí gest, výkřiků a jednoduchých hudebních nástrojů a pohybuje se ve světě založeném na hře, imaginaci a bezprostředním výrazu. Právě jeho zdánlivá neutralita a všeobecná rozpoznatelnost z něj však postupně činí ideální nástroj kulturní reprezentace.

Pan M. je vyslán na významné mezinárodní bienále, kde má na monumentální kulturní scéně sehrát identitu, která mu byla přidělena. Intimní jazyk jeho vystoupení se ocitá v architektuře a konvencích světa umění, kde postupně přestává fungovat. Zvuky nástrojů utichají a známá figura Krtečka se ocitá mezi osobní zkušeností a očekáváním spojeným s národní reprezentací.

Po neúspěšném vystoupení se pan M. stahuje do zákulisí, do labyrintu chodeb a skladových prostor připomínajících podzemní noru. Pohyb pryč z výstavního prostoru se stává fyzickým i psychologickým ústupem, v němž se konfrontuje s rolí, kterou mu systém přisoudil.

Zvuk a materiální stránka jsou nedílnou součástí projektu. Původní hudba a sound design Olivera Torra rozvíjejí motiv postupně utichajících nástrojů, zatímco speciální hudební objekty vznikly ve spolupráci se Selmeci Kocka Jusko a Plátna Studio. Kostýmní výtvarnice Karolína Juříková vytvořila pro hlavní postavu unikátní tkaný textil, který fikční svět filmu rozšiřuje do materiálního prostředí pavilonu.

Silence of the Mole prostřednictvím postavy pana M. sleduje, co se stane, když je imaginace proměněna v reprezentaci a známý kulturní obraz má začít hovořit jménem něčeho většího. Z rozpoznatelného jazyka hry se postupně stává příběh o viditelnosti, očekávání a tichu, které nastává ve chvíli, kdy zavedené způsoby komunikace přestávají fungovat.