Vladimír Véla

Vladimír Véla (1980) je jedním z malířů umělecké generace nastupující počátkem nového milénia. Během studijních let se věnoval rozmanitým uměleckým disciplínám. Na střední škole začínal s kovolitectvím, na Akademii výtvarných umění studoval nejdříve v ateliéru Zdeňka Berana zaměřeném na zobrazivou malbu, následně však neočekávaně přešel k Milanu Knížákovi. Přechod od zobrazivé malby do intermediálního prostředí umožnil autorovi nahlížet na tvorbu jako na performativní a expresivní gesto. Skrze tyto zkušenosti došel ke svébytnému projevu, který má blízko k lyrické abstrakci a meditativní rothkovské malbě. Podstatný je pro něj kontakt s přírodou, která se vedle sakrálních témat stala i ústředním námětem jeho raného díla. V současné době se zabývá malbou vyjadřující jak přírodní procesy, tak vnitřní lidské pohnutky. Pravidelně se vrací k námětům ze série Rozhraní, která reflektuje rozkol mezi dvěma zdánlivě nesourodými entitami. Vedle volné tvorby se věnuje i pedagogické činnosti coby vedoucí ateliéru malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. V letech 2008 a 2009 se stal finalistou Ceny NG 333, vyhlašovanou Národní galerií Praha. V současné době je zastoupen ve státních i soukromých sbírkách v Čechách a vystavoval v tuzemských i zahraničních institucích a galeriích, včetně zásadní výstavy Motýlí efekt? v Galerii Rudolfinum (2013).