Charles Avery
Charles Avery (*1973) je britský umělec pracující napříč různými uměleckými médii. Stěžejní jsou pro něj kresba, socha, instalace a text. V přístupu ke své tvorbě je inspirován ranou filozofií Ludwiga Wittgensteina a vnímá ji jako rozdělenou do dvou rovin – na „atomovou“ a „mystickou“. Atomová poloha směřuje k abstrakci, struktuře a analytickému uchopení světa, tedy k tomu, co lze spočítat či popsat slovy. Mystická se projevuje v narativních, figurativních kresbách, které otevírají prostor pro to, co nelze plně vyslovit ani systematizovat. Wittgenstein tento fenomén popsal známou formulací v Tractatus logico-philosophicus: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“.
Avery preferuje, aby tyto dvě polohy jeho tvorby byly vnímány v souvislosti, a záměrně je uvádí do napětí, v němž se racionální konstrukce světa setkává s tím, co nelze plně vyslovit, ale může se ukazovat prostřednictvím obrazu, narativu či uspořádání komplexního fikčního světa. Takovým příkladem a zároveň jádrem jeho práce je dlouhodobý projekt The Islanders (od roku 2004), en cyklopedicky koncipované mapování fiktivního Ostrova a jeho obyvatel. Tento svět se postupně rozvíjí prostřednictvím kreseb, textů, objektů i instalací, které zachycují jeho topografii, kulturu i mytologii. Celek tak funguje jako fiktivní model světa, v němž se prolínají prvky matematiky, filozofie, ekonomie i literatury a který umožňuje zkoumat samotné podmínky vzniku významu i utváření etických a estetických struktur.
Charles Avery se narodil v Obanu ve Skotsku, žije a pracuje v Londýně a na ostrově Mull. Jeho práce byla představena v řadě významných institucí, mimo jiné v Parasol Unit v Londýně, Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburghu a Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu, kde byl prezentován jeho dlouhodobý projekt The Islanders. Vedle toho pravidelně vystavuje v galeriích GRIMM a Ingleby. Zúčastnil se mezinárodních přehlídek včetně Benátského bienále (Scotland + Venice, 2007) a výstavy Planet B: Climate Change and the New Sublime kurátorované Nicolasem Bourriaudem (Benátky, 2022). Jeho díla jsou zastoupena ve významných veřejných sbírkách, včetně Tate, Arts Council England Collection, National Galleries of Scotland, FRAC Île–de-France či Deutsche Bank Collection.
